Den první - 30.6.2003
Vyjeli jsme v pondělí, 30.6.2003, z pražského hlaváku. Původně jsme chtěli jet přímo do Bukurešti, ale lístek byl poněkud dražší, a tak jsme se rozhodli koupit lístky jenom do Budapešti. Vlak R375 Pannonia na trase Praha-Bucuresti odjížděl ve 23.34, takže jsme ještě šli do Holešovic na večeři a pak ještě stihli vyměnit na Václaváku poslední korunky za dolary. Koupili jsme si otevřenou zpáteční pro 2 lidi tímto vlakem pouze do Budapeště.
Ráno kolem osmé jsme přijeli do Budapest-Keleti, hodili bagáž do úschovny a hurá do města. V hospodě jsme si dobili baterie do telefonů, vypili pár piv a snědli nějaký sendvič. Potom jsme se asi tři hodiny poflakovali jen tak po městě. Na nádraží jsme dorazili kolem 16.hod. a koupili si lístky do městečka Biharkeresztes, které je asi 6 km pěšky od Rumunských hranic. Vlak nám ale těsně ujel, a tak jsme se museli zeptat na "informacích", v kolik a odkud jede další.Když jsem konečně našel okénko s informacemi, paní neuměla ani slovo anglicky a že by byla nějak zvlášť ochotná se taky říct nedalo. Naškrábala mi na papír, že vlak sice jede, ale z Budapest-Nyugati a že musím ještě přestoupit v jakémsi Püspokládany.
Vydali jsme se tedy metrem na zmíněné nádraží. Tentokrát však jsme si už koupili lístky na metro, protože jsme poslední hodinky v tomhle městě nechtěli riskovat pokutu. Když jsme na přestupní stanici Deak Ferenc Tér vystoupili z metra a chtěli přestoupit na druhou linku, na nástupišti stála revizorka. Zamířila ke mně a chtěla lístek. Ukázal jsem jí tedy naše lístky a ona začla něco maďarsky, že prý tyhle lístky nejsou přestupní, nebo co, a že musíme zaplatit pokutu. Docela nás bavilo jí česky nadávat :-) Tak jsme zaplatili 1500 forintů pokuty (není to zas tak moc) a jeli dál. Pravá show nastala, když jsme na Nyugati vlezli do vlaku. Zeptal jsem se nějakého chlapa, jestli ten vlak je na Biharkeresztes a on že jo. Pro jistotu jsem se zeptal ještě jednou nějakých jiných lidí a ti řekli, že ten vlak jede nějam úplně jinam a poslali nás do vedlejšího vlaku. V druhém vlaku už to vypadalo docela nadějně, tak jsme se v klidu posadili a pro jistotu se ještě jednou zeptali, jestli tenhle vlak opravdu jede tam, kam chceme. Odpověd byla sice naštěstí pozitivní, ale vagon, ve kterém jsme seděli se prý bude v nějaké stanici vypojovat, takže jsme museli přejít asi o 10 vagonů dál a konečně už bylo vše v pořádku.
Den druhý - 1.7.2003
Cesta trvala asi 4 hodiny. Kolem 20.00 jsme dorazili totálně žízniví (zapomněl jsem poznamenat, že jsme si ve spěchu zapomněli koupit do vlaku vodu…) a vyhladovělí do Püspokladány (nevím, jestli jsem to napsal správně). Byla tam na nádraží móc pěkná hospoda, kde se dalo popíjet venku a pozorovat vlaky. A maďarský pivko bylo taky fajn...
Jedna z mála fotek, na které jsme oba - Nádraží Püspokladány.
Ve 21:50 přijel vlak. Už byla skoro tma a maďarské železnice taky asi neměli dost peněz na to, aby ve vlaku rozsvítily. Ale zase jsme mohli aspoň v klidu spát. Asi v 22.15 jsme se konečně dostali do Biharkeresztes a ihned vyšli stopem k rumunským hranicím. Ještě jsme se stavili na jednoho lahváče v hospodě - docela jsme se báli, protože tam byli všichni totálně opilí, tak jsme dopili pivko a vypadli (ale výhoda byla, že jsme to pivko nemuseli platit:-). Ušli jsme asi 2 km a zastavilo nám Volvo a v něm 2 lidi - kluk Victor s přítelkyní Judi, která uměla dobře anglicky, takže nám ještě poskytla pár rad na cestu. Na hranicích (přechod Borş) jsme vyměnili 100$ a jeli do města Oradea, kde nás vyložili. V nonstopu jsme si koupili baterku, kterou jsme zapomněli doma a vydali jsme se hledat nádraží. Na silnici stál policejní mikrobus,tak jsme si řekli,že se zeptáme fízlů,kde je to nádraží. Neuměli (jak jinak) anglicky ani slovo, ale pochopili jsme, že když zaplatíme, tak nás tam dovezou - pěkně nás natáhli, ale zase to bylo lepší, než jít přes celé město v noci a hledat nádraží (a navíc se mi nechtělo odporovat policistům). Nádraží Oradea je kapitola sama pro sebe – v životě jsem hnusnější nádraží neviděl - všude špína, bordel, žebráci, hodně lidí spících v čekárně, všude smrad…no prostě HUMUS (pražský hlavák je proti tomu čisťonké místo vhodné k romantickým schůzkám). A zbytek města je taky pěkně hnusný (aspoň co jsme viděli).