Den devátý - 8.7.2003
Měli jsme sice vstávat 8 ráno, ale budík jsme ignorovali a probudili se v 10.30. Rychle jsme sbalili věci, odevzdali klíč, dali si poslední pivko a vypadli jsme na stopa do 15 km vzdáleného městečka Pietroasa. Zastavilo nám hned první auto a jeli jsme.Název města, kde nás vysadili si bohužel nepamatuju. V hospodě jsme si dali oběd a pivko a vydali se stopovat, směr Deva (zhruba 115 km). Zastavil nám nějaký mikrobus, svážející dělníky do práce. Bohužel ale nejel do Devy, ale pouze do 7 km vzdáleného Stei. Chvíli jsme stopovali u silnice (nejdříve jsme podle počtu lidí usoudili, že je tam autobusová zastávka, až pak nám došlo, že všichni lidi stopují - aby ne, když do Devy jede jen jeden autobus denně), kde jsme pokecali s jedním anglicky mluvícím chlapem. Kamion nám vždycky zastavil, ovšem když zjistil, že máme bágly, vzal někoho jiného.
Asi po hodině nás stopování přestalo bavit a rozhodli jsme se, že pojedeme do Devy tím autobusem. Došli jsme k hospůdce, která stála u parkoviště blízko nádraží a čekali na autobus, který odjížděl v 17:30. Autobus měl sice asi půlhodinové zpoždění, ale nebyl zdaleka tak narvaný, jak jsme očekávali. Cestou jsem dokonce i na chvíli usnul. Do Devy jsme dorazili zhrubakolem 20:30. Zamířili jsme hned na vlakové nádraží a koupili si lístky do Alba Iulia. Podle báby sedící v informacích měl vlak odjíždět v 21.55. Šli jsme tedy do nádražní restaurace. Mysleli jsme, že se najíme, ale v restauraci se daly koupit akorát lahváče a cigarety, což nás docela naštvalo, anžto jsme měli hlad. Koupil jsem si tam aspoň cigarety Carpati (bez filtru - docela síla, ale za 15000lei nekupte to:-) a jednoho lahváče Bergenbier. Před nádražím jsme si ještě koupili hambuger a šli jsme na nástupiště čekat na vlak. K našemu překvapení ale vlak do Alba Iulia nepřijel, a tak jsem se vydal seřvat bábu na informacích, jak to, že nic nejede. Oznámila mi, že zmiňovaný vlak jede a sice v 1:30 ráno. To mě docela dorazilo, ale co se dalo dělat…Hodili jsme si tedy bagáž do úschovny a rozhodli se vyrazit někam do knajpy. Když jsme vyšli z nádraží, všiml jsem si minibusu s nápisem Deva-Bucuresti (cca 460 km). Navrhl jsem Čolkovi, že bychom se mohli aspoň zeptat na cenu a kdyžtak změnit plán a jet minibusem do Bucuresti. Přišli jsme k dodávce, před kterou stál jakýsi mafián (aspoň mě tak připadal) a řekl nám, že pro nás dva by to stálo 500 000 lei. To se nám zdálo docela výhodné, tak jsme souhlasili. Ještě jsme ale museli vyzvednout bagáž z úschovny. Mafián pořád ukazoval na hodinky a řval na nás ať už jdem. Čolek šel ještě na záchod a já zatím vyzvedl bágly. Mafián už byl nervozní a tak jsem se mu snažil říct, ať ještě 3 minuty počká. Nakonec jsme zaplatili a odjeli. Minibus byl sice narvaný, ale docela pohodlný. A cena taky ušla.