Den jedenáctý - 10.7.2003
Vzbudili jsme se asi v 7:45, sbalili věci a odevzdali klíč na recepci. Kluci se na nás (kupodivu) vy*****, takže jsme museli pěšky (asi 4 km) na metro. Ale na druhou stranu jsem byl docela rád, že už ty dva xindly nikdy neuvidím. S plánkem, co nám nakreslili, jsme se sice dostali na Gara Obor, ale jeli jsme úplně zbytečně obklikou. Nevím, jestli ten plánek tak nakreslili schválně, nebo jsou tak vypatlaní. V metru jsme přestupovali dvakrát a to (myslím) na stanicích Eroilor a Gara de Nord. Když jsme konečně vystoupili na stanici Bucur Obor,vydali jsme se hledat autobusové nádraží.Zeptali jsme se nějakého dědka a ten nás poslal kupodivu dobře, takže jsme za půl hodiny byli u minibusu s nápisem Bucuresti-Brasov.Lístek stál 130 000,- na jednoho, což bylo docela v pohodě.Do Brasova jsme přijeli asi ve 14 hod. Chtěli jsme si hned koupit lístky na vlak zpátky do Oradey(odjížděl ve 23:11), ale pokladní řekla, že lístky nám prodá až hodinu před odjezdem vlaku. Hodili jsme tedy aspoň do úschovny bágly. Autobus na Bran Castle odjížděl v 15.15. Nasedli jsme do něj a vyjeli. Značku autobusu si nepamatuji (že by Ikarus ...?), ale vždycky, když řidič zařadil jedničku, celý autobus zachrochtal tak, že se všichni cizinci,co v něm seděli, mohli smíchy prorvat. Asi za hodinu se konečně autobus dochrochtal k 15 km vzdálenému městečku Bran. Prohlédli jsme si hrad – asi se měl platit vstup, ale přifařili jsme se k nějaké rumunské výpravě a poslouchali průvodce v rumunštině. To nás ale přestalo bavit, a tak jsme skupině zdrhli a prošli hrad sami. V 17.10 jsme odjeli (tentokrát už lepším busem) zpátky do Brasova. Nejdřív jsme si dali pěkně hnusné pivo v pěkně hnusné putyce na nádraží a pak se vydali do města.
Po dlouhém hledání pořádné knajpy jsme jinašli nedaleko u nádraží. Dali jsme si jídlo a pár pivek. Ve 21.00 jsme se přesunuli zpátky na nádraží. V nádražní internetové kavárně jsme ještě zkontrolovali odjezd Pannonie z Budapeště. Na nástupišti jsme se setkali s nějakým mladíkem, co prodával ve vlaku občerstvení.Uměl celkem pěkně anglicky (tvrdil, že se naučil všechnu angličtinu jenom z televize) a říkal, že je rád, že tuhle práci může dělat, protože si vydělá 200 dolarů měsíčně (na Rumunsko je to docela hodně). Vlezli jsme do vlaku, který byl docela narvaný proti nám v kupé seděla nějaká velmi tlustá děva (a pořád se něčím cpala) se svým velmi hubeným přítelem. Vedle Čolka seděli nějací chlapi, kteří moc sympaticky nevypadali. A stejně jsem skoro celou cestu spal …