Den pátý - 4.7.2003
Když jsem se probudil, vylezl jsem ze stanu a viděl, jak si to po hřebenu štráduje asi 200 krav přímo k nám (Byli ještě docela hodně daleko, tak jsem si myslel, že to jsou koně, a tak mě zklamalo, že to byly jen blbé krávy:-/). Docela jsem se bál, jak jich bylo hodně. Vylezli jsme úplně na vrchol Vladeasy, kde stojí meteorologická (strašný slovo) stanice. Potkali jsme další dva trempy, tentokrát místní z Cluje, chvilku jsme pokecali, nabídli jsme jim naše český Marlbora a vydali se dál.
Michal krmí krávu.
Náš cíl byl jakási chata Padiş, vzdálená několik desítek kilometrů. Netroufám si přesně říct kolik, ale podle mého odhadu to mohlo být asi 40km. Počasí bylo pořád skvělé, takže jsme celý den šli. Odpoledne, když jsme přecházeli jednu pastvinu, se jednomu (shodou okolností tomu největšímu) býkovi nějak nelíbily Čolkovi barevné kalhoty a začal nás pronásledovat. Přes všechnu únavu jsme sprintovali k bačově oplocené chajdě a asi hodinu čekali, než bača přišel a kinga zahnal. Hodinu po tom jsme dostali na další pastvinu,kde jsme potkali asi 17ti letého baču, který nás zavedl do salaše (a dostal za to nějaký Marlbora:-). Nejdřív jsme doplnili jsme svoje zásoby vody a pak nás baba pozvala dovnitř, abysme ochutnali ovčí sýr. Chtěli jsme si koupit půl kila, ale chtěla za něj 60.000 lei - to jsme odmítli a zkusili půl kila sýra vyměnit za jednu krabičku Marlborek, což zase odmítla baba s tím, že musíme ještě něco přihodit a to prý nejlépe salám, čokoládu, polévku, nebo bonbóny (člověk by si myslel, jak budou lidé v horách skromní a baba bude ještě ohrnovat nos nad značkovými cigaretami... ).
Michal s obyvateli chaty.
Čolek přinesl z báglu jednu čínskou polévku, dvě müsli tyčinky a přihodil je k Marlborkám. Baba nejdřív,že to je málo, ale když jsme řekli, že víc už jí nedáme, transakce nakonec úspěšně proběhla. Rozloučili jsme se a vydali se na cestu. Asi za hodinu jsme se zastavili, vyhlédli vhodné místo k táboření a začali vařit jídlo.
Byl to poslední den, kdy bylo krásné počasí a kdy jsme takhle ideálně tábořili. Z lesa začali jezdit traktory s lesníky, jeden traktor zastavil, vylezli dva rumuni a nabídli nám svoje pití. Čolek myslel, že to je vodka, ale byla to Pluma (u nás= slivovice-akorát že pluma má asi o pár desítek procent víc:-).Trochu jsme s nimi popili a rozhodli se, že budem spát večer pod širákem. V noci však přišla bouřka, tak jsme se zas zbaběle ukryli do stanu.