Den šestý - 5.7.2003
Pohoří Apuseni
Pátý den bych označil za úplně nejkrizovější. Už ráno to vypadalo, že se blíží nějaká velká bouřka, ale chtěli jsme do Padişe dojít co nejdřív, a tak jsme hned ráno vyrazili. Cestou jsme potkali asi 7i-člennou výpravu ze Slovenska. Šli taky do Padişe. Šli jsme rychleji, takže za chvíli jsme byli 2-3km před nimi. Cestou ale přišla dost brutální bouřka a kroupy. Během pěti minut nám promokly úplně všechny věci, včetně spacáků a stanu. Šli jsme v tomhle humusném počasí ještě asi hodinu. Pak už se to nedalo, tak jsme se rozhodli postavit narychlo stan a počkat až déšť a bouřka přejde. Když už to vypadalo, že se vyjasňuje, vybalili jsme všechny věci a dali je sušit na kameny. Za chvíli se ale opět zatáhlo a začalo pršet, takže jsme zase věci sbalili a odnesli do stanu. Když déšť ustál, vynesli jsme věci znovu ven a sušili. Asi za dvě hodiny (už byl skoro večer) přišel nějaký bača a snažil se nám vysvětlit, že bychom se měli rychle sbalit a vypadnout, protože se blíží další bouřka. Ukazoval nám směr,kterým bychom měli jít, abychom našli nějakou chajdu, kde se dá přespat.
Ta černá tečka - to jsem já - totálně vysílen, promoklý, hladový, no prostě troska. A to ještě netuším, že za chvilku začne další bouřka..
Šli jsme tedy dál. Problém byl, že jsme asi po dvou hodinách cesty ztratili značku. Když jsme jí opět nalezli, vydali jsme se po ní a šli(v domnění, že jdeme do Padişe)až do večera. Když byla už tma, museli jsme postavit stan. Další problém byl, že po tom zk… déšti jsme nemohli rozdělat oheň. Pak jsem ale dostal (přímo geniální) nápad - zapálit sprej s repelentem. Přišli jsme sice o 90 procent repelentu,ale oheň se podařilo rozdělat. Chtěl jsem spát zase pod širákem, ale Čolek šel do stanu. Chvíli jsem se rozmýšlel,jestli tam mám jít taky, kdyby v noci začlo zas pršet, nakonec jsem se teda rozhodl, že nebudu riskovat a půjdu se taky schovat a dobře jsem udělal.